učení, která není podle ní jen povrchní, ale respektuje různé aspekty problémů a je transformovatelná do českých poměrů. Jedná se o koncept B. P. Rourka a J. E. Del Dotta, kde jsou poruchy učení klasifikovány na základě několika dimenzí. První dimenzí jsou diagnostická zjištění dobře rozvinutých funkcí a deficitních funkcí. Další dimenzí jsou školní výkony a posledním aspektem je schopnost sociálně jazyková škola Praha 5 emoční adaptace, která souvisí nejen s osobnostními rysy jedince, ale také ovlivňuje zásadně jeho výkony. Podle V. Pokorné může toto Ohrada třídění pomoci odborníkům v praxi, aby porozuměli hlouběji tomu, jak analyzovat diagnostická zjištění a stanovit individuální nápravu. Rourkeovo a Del Dottovo třídění je také velmi důležité pro diagnostiku poruch učení u dospělých jedinců Pokorná, V. Etiologie specifických poruch učení Protože existuje celá řada přístupů k problematice specifických poruch učení, je etiologie podmíněná těmito přístupy velmi různorodá. Postupem času na základě výzkumů vznikalo mnoho teorií a hypotéz zaměřených na etiologii tohoto jevu. Na školy jazykové Praze 5 počátku bádání se uvažovalo pouze o dvou příčinách specifických poruch učení, a to dědičnosti a poškození mozku. Vytvořily se dva Klukovice tábory odborníků, kteří zastávali jednu, nebo druhou teorii příčin a vždy našli ve svých výzkumech dost opory pro svou teorii, neboť dyslexie je svých příčinách heterogenní jednotkou. V letech století zásluhou O. Kučery se naše pojetí odklonilo od jednostranného
vysvětlení příčin dyslexie. Po důkladném rozboru anamnézy, klinického obrazu a všech dostupných nálezů rozdělil Kučera skupinu dyslektiků ošetřovaných v Dětské psychiatrické léčebně v Dolních Počernicích do následujících skupin První skupinu, představovali dyslektici, jejichž příčinou potíží bylo drobné poškození mozku, tedy lehká mozková dysfunkce. Jednalo se o téměř případů. Druhá jazyková škola Praha 5 skupina vykazovala příčinu hereditární a spadalo do ní asi dyslektiků. Třetí skupina byla označena jako hereditárně encefalopatická, a jednalo se o případů. Posledních dyslektiků spadalo v Kučerově klasifikaci do kategorie neurotické nebo nejasné. Toto třídění bylo v té Luka době bezpochybným pokrokem, a jak ukazují současné výzkumy, Kučera dospěl k závěrům, které nejsou zdaleka v rozporu se zjištěními z Prahu 5 jazykové školy poslední doby Matejček, Z., V současnosti se můžeme setkat v odborné literatuře s několika rovinami, na kterých lze vysvětlit příčiny Praha 13 specifických poruch učení. Např. O. Zelinková uvádí rovinu biologickou, kognitivní a behaviorální. Odborníci však nejsou jednotní v tom, na které rovině lze poruchy učení nejlépe studovat. Biologický přístup sleduje především biologické příčiny poruch učení. Nejčastěji se jedná o genetické vlivy, které působí na vznik specifických poruch učení. Bylo provedeno spoustu výzkumů, které ukazují, že specifické poruchy učení jsou ovlivněny geny. V nedávné době vědci z Helsinské univerzity ohlásili objev genu způsobujícího dyslexii