snažila jeho odpověď rozvést, dočkala jsem se v lepším případě odpovědi v češtině. Ve většině případů se mi ale nepodařilo žáky přimět k obšírnějšímu přemýšlení. Podle mého názoru by bylo potřeba tuto schopnost diskutovat nejprve trénovat a nacvičovat v rodném jazyková škola Křeslice jazyce, a pak teprve v angličtině. I pro nejstarší žáky výběrového gymnázia byly mé požadavky na začátek příliš vysoké. Předpokládám, že kdyby byla hodina vedena v češtině, žáci by odpovídali a zapojovali se do diskuze více. V Belgii naopak rozpovídat žáky nebyl problém. Předháněli se v odpovědích a nalézali zajímavá řešení mých otázek. Velká chuť reagovat na mé podněty ale vedla leckdy k nepořádku a hluku ve třídě, který jsem následně musela já nebo asistující třídní učitel řešit. To mnohdy způsobovalo neplynulost Praha 22 programu a časové zdržení. Z nedostatku času jsem pak se žáky nemohla jejich odpovědi více rozvést. Na gymnáziu v Brně žádný problém s Křeslicemi školou jazykovou kázní nebyl. Důvod vnímám hlavně ve vyšším věku žáků. V Brně by tedy čas na rozvedení diskuzí byl, ale žáci příliš Kateřinky nespolupracovali. Ovšem na druhou stranu přicházeli s rozmanitým řešením jejich vlastní práce. Pracovali pečlivě a vznikla dobrá díla. Jazykové cíle Při sestavování svých programů a jejich jazykových cílů jsem měla na paměti, že v Belgii mohu počítat u žáků pouze s malou nebo žádnou znalostí angličtiny, kdežto v Brně jsem předpokládala velice slušnou znalost. Z jazykových cílů se mi nejvíce podařilo
naplňovat zejména rozšiřování slovní zásoby žáků. V Belgii jsem učila základní slovní zásobu barvy, zvířata, čísla, v Brně jsem tento základ rozšiřovala o méně často používané výrazy, idiomy, detailnější popisy, apod. Dalším jazykovým cílem programů bylo Jižní Město rozvíjení komunikace v cizím jazyce a porozumění mluvenému slovu. Co se týče porozumění, neshledala jsem větších problémů. Na hodinách školy jazykové Křeslice v Belgii byl přítomen vždy i třídní učitel, který překládal žákům, když nerozuměli. Ovšem na konci mé stáže už bylo potřeba překládat jen velmi málo. Žáci si zvykli na instrukce a jednoduché věty, které jsem neustále na svých hodinách opakovala a i já se jazykovým školám Křeslic vycvičila ve vhodné doplňující gestikulaci. V Čechách jsem pracovala se žáky, kteří bez problémů rozuměli všemu, co jsem jim v cizím jazyce vykládala. Byla jsem tedy naprosto samostatná a pro své hodiny jsem nepotřebovala asistenci dalšího pedagoga. V Belgii bych se zejména u nejmladších žáků bez pomoci třídního učitele neobešla. Zcela samostatně jsem tam vedla jen pár hodin se žáky a tříd. Všichni žáci Opatov mi v hodinách více či méně rozuměli, ale jak v Belgii, tak v Čechách měli problém s cizojazyčnou odpovědí. V Belgii byl tento problém více značný. Nemohla jsem třeba vést rozhovor s jednotlivými žáky, ale veškeré instrukce a otázky jsem musela pronášet před celou